Hranatá Veža 2260,6 m.n.m.
rosta |
27-12-2004 |
počet komentárov (0)
tagy: Aktivity| Lezenie| Netriedené| Slovensko| VHT| Vysoké Tatry
Text by Blanka! Šli jsme vcelku pohodovou procházkou až na Zbojnickou chatu. Sluní?ko svítilo, ale foukal zároveň nárazová vítr, který zvedal drobné kousí?ky sněhu a ty pak pěkně štípaly do tváří. Cestou jsme si zkusili vylézt na malou skalku u turistického chodníku. Prý to byly přijímací zkoušky do horoškoly. Prošli jsme :) Cestou jsme potkali jen jednoho “pěšáka” a jednoho skialpinistu. Jinak nikde nikdo, jen samé hory.
Malá Studená dolina
Na Zbojandě jsme něco snědli. Bylo tam supr – nikde žádní lidi. I kluk, který nám vařil ?aj, byl na chatě sám. Kolem jedné hodiny jsme za?ali nasazovat ma?ky a vyráželi “do hory”. U?ili jsme se brzdit cepínem a tak jsme se hezky váleli ve sněhu.
Po prudkým stoupáním jsme se pak navázali na lano a nasadili si přilby. V pořadí: Sveťo, já, Zuza, Rosťa a Petr jsme se vydali “hore kopcom”. Ze za?átku jsem měla nepříjemný pocit. Ve předu mě tahal Sveťa a v zadu brzdila Zuza. Pak jsme se ale nau?ili “chodit” a už to bylo fajn. Času už nám moc nezbývalo a tak nás Sveťo za?ínal docela honit. Rychleji nám to ale moc nešlo. Vrcholu jsme ale ještě dosáhli za světla.
V rozhledu z vrchu nám bránil silný vítr. O?i mi slzely tak, že jsem nic neviděla. Provedli jsme tady jen nezbytné foto a pádili dolů. Po?así ani ?as nám nedovolovaly zůstat zde déle.
Nácvik brzdnia cepínom a následný výstup na vrchol.
Dolů jsme scházeli prve ?elem ke kopci a nohama jsme si měli budovat vstupy ve sněhu (bylo to jako na žebříku). Spodní úsek jsme už šli zády ke kopci, což bylo zábavnější. Sníh byl měkký ale ne mokrý, takž se do něj hezky bořilo – bylo to supr. Dole jsme se pak odvázali a zase se váleli ve sněhu – zkoušela jsem kotouly plavmo bez rukou J. Už se stmívalo, tak jsme vytáhli ?elovky a pokra?ovali ke Zbojandě. Najednou jsme viděli z poza skály vycházet krásný měsíc. Ozářil celé údolí a ?elovky jsme mohli schovat do kapsy. Na ledových plotnách se ještě jeho světlo odráželo, což působilo jakoby kolem byly rozsvícené samé váno?ní stromky.
Na Zbojandu jsme již docházeli za tmy. Schovali jsme ma?ky, přilby, cepíny, sedáky, dali si polévku (zelňa?ka a ?esneka?ka – supr), doplnili tekutiny (žádný alkohol) a vycházeli do měsícem osvíceného údolí.
Vrcholové foto a lyžiarsky heaven sedlo Malý Závrat.
Cesta dolů byla zábavná (aspoň pro mě). Skákala jsem do měkkého sněhu, pak v něm ležela, koukala na skály okolo a na měsíc, který ob?as zakrývaly ?erné mraky. Vítr je ale hned zas poslal jinam, takže měsíc vycházel a zacházel a vycházel a … Na Felícii jsme dojeli kolem 20:00. Hlad jsme zahnali štědrove?erní ve?eří (já jogurtem a vlo?kama) a alou domů. Nemusím ti ani psát jak moc se nám nechtělo. Tentokrát mi připadlo, že jsme u vás byli snad jen den. Moc rychle to uteklo. A už jsem zpět v práci a řeším problémy a … Zpět do reality J
Tak zase někdy příště, Blanka
Mesiac nad Rovienkovou kotlinou (?elovky netreba) a ve?erná selanka na Zbojní?ke pred zostupom.
Komentáre
Zanechajte komentár