Trochtiak zasahuje
spyros |
01-06-2005 |
počet komentárov (0)
tagy: Aktivity| Bulvár| Lezenie| Netriedené| Spolo?nosť
Dávno som sa tak dobre nepobavil ako dnes ráno. Čítam si internet a konrétne na serveri Lezec.cz som našiel zaujímavý ?lánok o Paklenici, kde autor v komentári medzi iným píše:
Autor: Bojda, Predmet: Typicke, Dátum: 19:14:14 30.05.2005
“Zdarec, tak to jsem netušil, že jsou tady takový omezenci. To co je napsaný nahoře v ?lánku, je napsaný ?istě proto, že jsem chtěl povyprávět, jak bylo. Není to návod, jak vochcat nařízení, prostě jsme nespali v kempu. Všichni jste jinak ur?itě úplně vzorní. Vsadím se, že většina z vás si tímhle kritizováním pouze lé?í mindráky z toho, že vás nikdo jinej v okolí neposlouchá. Pár takovejch znám. Slová?isko, který lezlo za námi, nejen že mi pořád hu?el do manželky, ale na pátym štandu nás naprosto neškolitelsky přelezl, s přesvěd?ením, že tam nahoře je štand. Jednak ho pak manželka musela jistit, když si jeho spolulezkyně řešila bůhvíco a pak mu navíc musela donýst vklíněnce aby se neposral strachy, protože tam štand nebyl, ale to je asi v pořádku. Chudáci ti co je tenhle papínek lezec u?il. Ale to je jedno. Každopádně, co chci říct, pokud se vám ten ?lánek nelíbil, je ur?itě možnost ho ne?íst, ale to by jste si asi nemohli dokázat jak jste důležitý. Jestli jsme přelezli i 7c? To asi ne. Moje max. je 6a+, ale to je přece jedno. Tak jsme všechno nepřelezli. To jsem koneckonců nikdy netvrdil. Doufám, že až si tuhle debatu pře?te nějaká inteligentní postavi?ka, tak mi dá za pravdu, že jste idioti a řešíte kraviny. Zdar. Jinak ty rádoby inteligentní kecy o morálce si str?te kam chcete. Mně by tenhle ?lánek před odjezdem do Paklenice celkem pomohl, protože jsem nic moc na netu nenašel.”
Slová?isko nebol nikto iný ako Dušan Trochta. Kedysi dosť dobrý lezec sa tomu opäť za?al venovať po odmlke s Yf?ou a tým pádom to bol ?lovek, s ktorým som na Technickom skle a Maníne robil svoje prvé lezecké kroky. A zatiaľ?o som ja ostal prešľapovať, Dušan sa dostal na svoju starú sedmi?kovú úroveň, ak nie aj ?alej. Od neho som prvýkrát po?ul vetu: “V Tatrách sa lezie všetko rozporom.” a tiež jeho videá s kulturistickým prístupom k lezeniu, ktoré rozosiela známym ma tiež deptajú takmer ako správy o nových úmrtiach a zraneniach v Tatrách. Internet je malý!
Trochtiak (neviem pre?o ale ja tak volám Dušana) na Ani?a kuk – Velebitaški (6a+, 7- UIAA, 11 dĺžok, 350 m) ako inak rozporom v roku 2003. Chodí tam zjavne každý rok
Ešte by som doplnil jeho postreh z tohto stretnutia uverejneného na stránkach HK Filozof Bratislava (btw Yf?in materský oddiel, až pod mojím “nátlakom” :-) konvertovala do jediného v celom vesmíre správnom HK JAMES Tatranská Polianka).
Autor: Trochtiak, Predmet: 4.5.2005 - Ani?a kuk - Mosoraški (350 m)
“Náš oddychový deň, tradi?ný bigwall nová?ikov. Katke som musel doma sľúbiť, že s ňou pôjdem 2x (do bigwallu), lebo ostane doma. Rasťo išiel na to v trojici. Na parkovisku bolo len zopár áut, len tak zo žartu som prehodil, že všetci budú ur?ite nalezení v Mosoraškách. To som ešte netušil, ako blízko som bol k pravde. Pred nami liezla ?eská dvojka, pred nimi nejakí pobaltskí alpinisti. Tento výstup sa nakoniec stal najvä?šou studnicou (publikovateľných) zážitkov z celého zájazdu. Katka ťahala ľahšie dĺžky, Jarka s Viazom sa v ťahaní striedali a dvaja zvyšní vždy liezli sú?asne. Ke? som doliezol na štand, stála tam diev?ina moravského pôvodu a skalkárskych návykov. V kruhu cvaknutá do odsadáva?ky a nenaviazaná na lane. Nechápal som, tak som sa opýtal, že PREČO? Jej partner liezol všetko prvý a aby nemuseli premotávať lano, tak sa previazali. Istila ho osmou cvaknutou do štandu. Ke? on doliezol, zaštandil, za?al doberať lano a ke? došlo na koniec, ona zakri?ala “To jsem já” a naviazala sa. Pokúsil som sa jej vysvetliť, nech sa naviaže alebo aspoň koniec lana nech dá na fix. Odpove?ou mi bol úsmev. To isté sa zopakovalo na ?alšom štande, kde po odpovedi “Vždyť on nepadne” som sa vzdal ?alších pokusov. Tu sa rozhovor zvrtol na vykonávanie potrieb rôznych veľkostí na štande. Ke? jej situácia už bola beznádejná, ospravedlnila sa, že musí. Vyhrabe si jamku a do nej to naloží. Tak som jej džentlmensky ponúkol toaletný papier, s Katkou sme sa kúsok posunuli a vrhli pohľad do doliny. Za chvíľu bolo po všetkom, len ?erstvo prekryprená zem pripomínala, že sa tu nie?o dialo. Možno bude rásť rododendrón. Aby ?akanie na štande nebolo také jednotvárne, Aršíci spustili menšiu kamennú lavínu, ktorej dominantný kus pristál asi meter od nášho podstenového batohu. V ?alšej dĺžke Katka sledovala karavánu, ktorej prvá pobaltská ťava stratila smer. Tak nakoniec miesto borhákov nás ?akali lokre, ktoré sme podopreli stopermi a slu?kami. Na konci však bol pevný štand a kľú?ová dĺžka. Dosť som sa v nej napu?il, až som sa ?udoval, ako to Katka aj batohom ľahko preliezla. Hore sme nedo?kavo ?akali na trojicu prenasledovateľov, ke? sme po?uli rachot potom, ako Viazo Aršíkom ukázal, že aj my vieme púšťať kamene do doliny.
V noci prišli všetci ostatní aj s riadnou búrkou, no po?asie sa našťastie nepokazilo.”
Ošarpance
spyros |
29-05-2005 |
počet komentárov (0)
tagy: Aktivity| Lezenie| Netriedené| Slovensko| Vysoké Tatry
Veľký Ošarpanec (2348 m.n.m., 28.5.2005): západná stena a hrebeň Ošarpancov, cesta JV hrebeňom III, K670, prvovýstup F. Kienast, R. Komarnicki a V.Wanjura 8.8.1910)
Cez víkend si treba oddýchnuť. Mal som v pláne zavadzať babám (nový lezecký team Iva & Iva) na Vtá?niku alebo raftovať na Dunajci. Napokon ráno sedím v aute so Sveťom – smer Popradské pleso. Ide sa liezť. Človek ani nevie ako presedlal z “cvi?ných” skaliek do Tatier. Kua kua.
Slnie?ko svieti a my si vychutnávame výstup Zlomiskami. Nasleduje krátky výšľap Kotlinou pod Dra?ím sedlom a sme pod nástupom. Máme v pláne klasickú cestu Ošarpancami. Krátko pokecáme s poľským vodcom, ktorý šľape na Vysokú s klientami. Tak za 4 hodiny sa rozozvu?ali dolinou zvuky rotora a klientku odváža z centrálneho žľabu na Vysokej vrtuľník. Dobre mierený šuter je sviňa.
Ráno v Zlomiskovej doline.
Dra?í štít s Ošarpancami / Poniklec Biely.
Cesta za?ína dvojdĺžkovým komínom. Sveťo to všetko lezie vo vibramoch! No jo, je to súboj Tatranský klasik vs. Skalkársky u?eň. Komín je super vyistený. Okrem tutových štandov a starých skôb sú v ceste aj nové lepené borháky. Po dvoch dĺžkach si zvykám na nové špecifiká lezenia. Istenia si Sveťo zakladá radšej sám. Okrem komína nesta?ím rolovať lano, lebo istenie sa zakladá až na štande. Po doleze ma vítajú hlášky: “Dobre stojíš?” alebo “Dáme variantu.” Pri lezení som sa nau?il nepýtať veľmo na cestu, lebo ako už viem, horolezec musí sám predvídať a hľadať najlepšiu variantu. Pri zlanení sa hovorí: “Paľ do p***.”
Nad komínom zo seba zhadzujeme svetre, slnie?ko príjemne praží. Práve doliezajú Poliaci Puškáša a za nami sa komínom vyberajú Piešťanci, ktorí netrafili Plškove platne. Nad komínom ideme hore priamo platňami. Paráda. No adrenalín za?al na hrebeni. Treba prekonať Malý, Prostredný a nakoniec Veľký Ošarpanec. Z každého sa trochu zlaňuje do štrbín. Na Prostrednom sa k zlaňovaciemu kruhu treba “prevaliť” cez taký ostrý kamenný blok.
Doliezame na Veľký Ošarpanec (2348 m.n.m.). Na vrchole nás víta nová vrcholová kniha z minulého roku a podľa nej sme tu prvý v tomto roku. Asi každý zlaňuje z Malého Ošarpanca, kde sú ťažšie cesty. Papáme, zapisujeme, fotíme. Príchádzajú Piešťanci. 10 metrov pod vrcholom je zlaňovací kruh, kde sa zlaňuje do previsu tak 20 metrov a potom treba prejsť do Dra?ej štrbiny odkiaľ ide za normálnych okolností cho?ák (K665). Tu pre mňa za?ína najproblémovejšia ?asť. Strmý sneh nie je ni? pre mňa a tak kým sa dá, obchádzame všetko po rozbitých skalách, kde každý chyt ostáva v ruke. Napokon sa snehu aj tak nevyhneme. Morda. Jeden šmyk a ?lovek by fi?al do doliny. Cepín mám niekde v Slavkove a s palicou by som nezabrzdil ani trt. Napokon všetko dobre dopadlo a prešli sme na miernejší terén.
Veľmi pekná túra v pevnej skale. Akurát ten sneh by sa už mohol roztopiť. S tým alpinizmom treba za?ínať zľahka a nie hne? takéto morály.
Ja ozaj nemám rád zostupy takýmto snehom / Veľký Ošarpanec – vrcholovka
ManHimself in Wien
manhimself |
28-05-2005 |
počet komentárov (0)
tagy: Cestovanie| Netriedené| Rakúsko
„Falls es eines weiteren Beweises für die Entwicklung des großen Hafens Wien zum größten Anziehungspunkt der Welt für die schönsten und luxuriösesten Fahrgastschiffe, die unsere Erde jemals gesehen hat, bedurft hätte, ist dieser Beweis jetzt erbracht worden…“
Ich liebe das Lachen der Kinder und das Vergnügen ihrer Eltern. Ich finde meine Befriedigung in der Ausgelassenheit der Wochenendausflügler, die in den Sommermonaten aus allen Richtungen herbeiströmen, und in der im Gegensatz dazu ruhigen Wintersaison.
Mein Hauptwohnsitzt ist ein hübsches Landhaus in der soliden mittelständigen Gemeinde Wien, kaum eine Meile von meinem Arbeitsplatz enfernt. Außerdem steht mir hier mitten auf dem Rummelplatz ein kleines Blockhaus zur Verfügung, in das ich mich selbst in der Hochsaison für gelegentliche Ruhepause zurückziehen kann.
Ich nehme meine Martina mit, und wir suchen uns eine kleine Farm, vielleicht an einem Fluß oder See oder sogar am Meer, wo ich je nach Laune Farmer oder Fischer sein kann.
ManHimself und seine treue Martina, vor der Staatsoper. Dies war das Phantom, der geheimnisvolle Unbekannte, dem so viel von Wien zu gehören schien, der mit seinem Geld die Staatsoper hatte erbauen und die französische Primadonna holen lassen, damit sie hier auftrat.
Dabei ich gehe vor dem Eingang auf und ab, begrüße die hübschen Mädchen in ihren schönsten Sommerkleidern, heiße die jungen Männer willkommen, die sich solche Mühe geben, sie mit ihren gestreiften Jacketts und Strohhüten zu beeindrucken, und läche den Eltern zu, deren Kinder erst dann Ruhe geben, wenn sie ihren Eintritt an einer der Kassen bezahlt haben.
Natürlich ist dies ein Sommerjob, der von April bis Oktober dauert, und wenn die ersten kalten Winde von der Donau her wehen, machen wir für den Winter dicht.
Ich ziehe meinen normalen Anzug an, überwache den Abbau und die Einlagerung aller Fahrgeschäfte und Nebenschauen; die Maschinen müssen geschmiert und gewartet, abgenutzte Teile ausgetauscht, Holz abgeschlifffen und frisch gestrichen oder lackiert, Karussellpferde neu vergoldet und eingerissenes Segetuch geflickt werden.
„Gewiß, sehen Sie sich das Welwunder an.“ ManHimself in der U-Bahn.
